Vlastnoručně pomalované zdi obývaného domu (nemyslím grafitti) jsou svým způsobem neobvyklý fenomén. Nejznámějším představitelem tohoto hnutí je Josef Váchal, ale najdou se i jiní, často lidoví a “neumělí” tvůrci, kteří tvoří velmi svérázným rukopisem.
Chodím běhat kolem jednoho domu, který má sgrafitta na zdech v mysliveckém motivu- vše působí až středověkým stylem. Jednou, když jsem zase běžela kolem, jsem zahlédla stařenku na zahradě a nedalo mi to se nezeptat se, kdo je autorem této výzdoby. Paní se rozvykládala o bývalém majiteli domu (dříve kovárny), který pomaloval celý dům i zevnitř. Že prý tam ještě něco zůstalo a zve mě se podívat. Ukázala mi tento strop v předsíni, ostatní malby po celém domě prý zamalovali, protože se prý v tom nedalo žít. Na jednu stranu je chápu, protože když jsem byla v Portmoneu tak jsem opravdu zažívala pocity stísněnosti z tolika silných maleb kolem, které drtily mé smysly.
Tak jsem si alespoň vyfotila onu předsíň, než ji zase někdo jiný zamaluje. V té době jsem zrovna četla knihu "Muž který sázel borovici blatku" a myslím, že to nebyla náhoda! Ještě mám na cestě knihu "Jak jsem sbíral a poznával naivní umění", o které se A. Palán v knize zmiňuje. Mám velkou slabost pro tuhle "neumělou" a dětskou tvorbu, protože je opravdu čístá, jak by řekla filosofka Hogenová, z vlastního pramene nebo z něčeho, co člověka přesahuje (a může to být i svým způsobem šílenství). Líbí se mi zkrátka, že v tom není žádný kalkul...
A zde je konečně těch pár fotek z domku v Kozlovicích...:
 |
| Idealizovaná verze Hukvald? Vpravo dole Hukvaldský kostel, avšak hrad s kopcem působí monumentálně oproti realitě. |
 |
| strom vrhající stín podporující ideál krásného letního dne |
 |
| krásné detaily listů |
 |
| Strakapoud namalován hlavou dolů |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář ♥️