U Kateřiny Kozyry se mi líbila instalace výstavy. Jinak se omlouvám, ale já tohle “šokující” umění nemám ráda, protože nedokáži rozlišit, kdy se jedná o prvoplánovost toho chtít být viděn za každou cenu, nebo umění, které proudí z vnitřního puzení (i když puzení být exponován je také vnitřní). Takže explicitní filmy mi nic neříkají a jediná má emoční reakce je odpor, což u pohledu na umění nechci zažívat.
Výstava Marka Kvetana už byla něco jiného a tam jsem si užila pohled na estetiku, ale i zapojení intelektu. Puboš syn trefně poznamenal, že tahle výstava je o osamocení a já souhlasím.
Vytisknuté barokní vázy na 3D tiskárně, každá složená ze čtyř dílů.
 |
| Město z pet lahví, které autor vypil v době lockdownu. |
A v neposlední řadě výstava Dáši Lasotové, která působí skromně a minimalisticky, ale najde se v ní spousta kreativního vnímání každodennosti. Nejvíce se mi líbil záznam osmisměrek, který dohromady tvořil ucelenou výtvarnou řadu, kde byla vnímatelná ona zvědavost autorky-kam a jak to v obrazu povede a zda “pouhé” čáry osmisměrky (přenesené přes kopírovací papír) obstojí jako umění.
Další věcí byla zajímavá “bílá malba”, kdy byl tenký papír zkroucen liniemi štětce (?). Určitě zajímavý námět i do hodin výtvarné výchovy a zajímavější námět, než který tam mají (dolepování nálepek) pro galerijní pedagogiku. Dokázala bych si to pak představit spojit z frotáží barevnými křídami.
 |
| Dáša Lasotová a její zajímavé nápady ♥️ |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář ♥️