Přestala jsem si spojovat svůj vnitřní pocit s tím, jak vypadám

 O tom, proč jsem se přestala líčit, jsem psala v prosincovém zamyšlení. Od té dobry uběhlo víc jak půl roku a já jsem prošla všemi běžnými i významnými dny nenamalovaná (významné jsou vlastně všechny kdy se člověk vzbudí živ a zdráv). Časem jsem si na to zvykla a také mi to ušetřilo hodně času a peněz (=času) např. i v drogérii, kdy míjím všechna malovátka bez povšimnutí. Stále jsem ale ještě nevyhodila všechny věci, na úpravu fasády, z mého šuplíku…

Podobný přístup jako v nelíčení jsem zaujala i v neoblékání. Samozřejmě oblečení má prvotně funkční vlastnost a to zakrývat a chránit tělo. Této vlastnosti jsem se ještě nevzdala, na to jsem příliš soudná a nechci vystavovat ostatní pohoršení :-) Nicméně tím, že nic nenakupuji a nosím jen to, co mám, tak nemám ani potřebu něco svým oblečením dokazovat (estetický vkus, postavení, vzhled mého těla, respekt k situacím). Čímž mi vymizela další vnucená starost. Vnucená proto, že dítě většinou tyto blbiny kolem oblečení prostě nezajímají, protože na světě je spousta důležitějších věcí než to, jak se oblékáme anobrž to, jak nám oblečení slouží.

Můj šatník se scvrkl na:

• 3x šaty
• 3x kraťasy
• 15x triček
• 3x mikina
• 3x džíny (mum, skinny šedé a skinny černé)
• 5x pyžamo (3x letní, 2x zimní)
• 7x tílko
• 4x svetr (1x teplý, 2x kašmír, 1x propínací)
• 3x sukně (nenosím, ale třeba někdy budu)
• 7x legíny (hlavně na sport)
• spodní prádlo (kalhotky nosím jen pohodlné a podprsenky jen sportovní)

I tak jak to píšu, tak je toho oblečení dost a ještě tam není to sportovní oblečení. Věci na lyže, kolo a běh.

V rámci online studia Digitálních kompetencí ve výtvarné výchově jsme diskutovali na téma "Role výtvarna v životě běžného člověka" tak první co tam padlo bylo to, jak je to důležité aby si člověk věděl, co si obléct a jakou kabelku k jakým botám, tak mi z toho bylo celkem těžko. Je vidět jak jsou tyto " hodnoty" prostoupeny napříč lidstvím. Přitom mě osobně napadla jako první myšlenka relaxační role při tvorbě.

Poslední významná starost odpadla tím, že se nepříliš pozoruji v zrcadle a mám hezký vztah ke svému tělu a beru ho tak, jak je. Vnímám hlavně jeho hodnotu skrz možnost bytí a nikoli estetičnost nebo sexualní atributy. Takže opravdu nemám už takové ty myšlenky ve stylu: dnes se cítím nafouklá/tlustá/hnusná=cítím se špatně i vnitřně. Nebo mám beďar=blbý den, všichni na mě budou koukat jak jsem hnusná.

Je to všeobecně velký posun v myšlení a myslím, že to má hodně "starých" lidí, ale proč čekat na stáří s tím, abych se ohledně toho, jak vypadám cítila dobře, když se to dá "naučit" i teď.

mé vylepšené selfie umělou inteligencí ve stylu impresionismu, app GOART