Už je to víc než rok, co jsem se přestala malovat a celkově si přestala spojovat to, jak se cítím s tím jako vypadám. Toto uvědomění je těžké svým způsobem předat, protože je to svým způsobem proti lidské přirozenosti :-). Každý máme v sobě zakódované nějaké reprodukční mechanismy, k nimž patří i chuť se líbit, abychom byli žádoucí. Naštěstí už jsem vdaná a mám děti ;-)
A tento princip uvědomění mi docvakl i co se týče jídla. První vlaštovkou byla myšlenka, že si svým častým jezením zákusků u kafíček ničím jejich oslavný charakter (dort je oslavou narozenin a symbol něčeho výjimečného). NO BUY rok 2024 byl mimo jiné i omezení kafíček v kavárnách a nahrazování to jinou činností, tehdy mi tato myšlenka došla a začala jsem se nad dortem zamýšlet. Je to symbol odměny, oslavy? Dá se odměna řešit i jinak? Není samotná činnost vlastně odměna? A jak dělat věci tak, aby samy o sobě byly odměnou?
Jedná se svým způsobem o nějaký mentální posun, kdy od doby, kdy mi došlo, že jídlo není zdravé/nemocné, jsem odhodila slupky nějakých programů, které mi byly vštěpovány (bonbon na bolest, sladké jako odměna atp.) a které jsem si vštěpovala i sama (zasloužíš si to, už jsi to zkazila tak si dej, přejez se ať je ti ještě hůř). Pomyslná poslední kapka byl velký průlom v mé výtvarné tvorbě (prosinec/leden 2025), kdy jsem odhodila zábrany a strach z neúspěchu a začala jsem autenticky tvořit každý den, v souladu se svými emocemi. To mě začalo natolik naplňovat, že jsem okamžitě pocítila, že jím prostě jen když mám hlad a je mi vlastně i jedno co to je. Je mi jedno, jestli je to buchta, protože je zrovna po ruce nebo zeleninový salát. Jídlo se odpojilo od emocí, hodnot a nebo morálních soudů. To, že se najím mi prostě už nezlepší nebo nezhorší náladu. Vlastně jediné, co je otravné je hlad a to se dá řešit čímkoliv, co je po ruce. To, že něco sním opravdu nevyřeší můj stres, nudu, blbou náladu nebo smutek, zato malování nebo meditace ano. Na druhou stranu věřím, že každý to má jinak a je pravda, že já jsem k tomuto nijak cíleně nesměřovala, jen se mi to prostě stalo. Také je možné, že tento stav nebude trvalý a popisuji jen to, co u sebe pozoruji. Také jsou jídla, která mi prostě nechutnají a které naopak preferuji, ale podle mého je to spíš fyzický projev, kdy se manifestují potřeby těla. Takže mě zlobí trávení třeba po buřtech, ale i po většině druhů luštěnin a proto nejím ani jedno, byť si kdo chce co chce říká. Osobně mám pocit, že jsem v pozici k jídlu vrátila do stavu "dítě", kdy ti je jedno kolik co má kalorií a nebo živin, kdy jíš co ti kdo dá a nebo když máš hlad, ale většinu dne máš úplně jiné "starosti" než myslet na to co budeš jíst nebo vařit.
Jediný špatný dopad to má na mé vaření. Vaření mě přestalo bavit, stejně tak jako péct a celkově se zabývat jídlem...prostě z takové mé vášně se to přehouplo do skupiny "nutnost" a "musím". O to víc se pak snažím zapojit do vaření ostatní členy rodiny, abych měla víc času na tvorbu.
