Občas přemýšlím nad tím, jestli jsem vlastně chtěla kreslit už odmala nebo to bylo nějaké vedení prarodičů. Do první výtvarky mě přihlásili babička s dědou. To mi bylo asi osm.
Učitelem výtvarky v ZUŠ Česká Lípa byl tenkrát Jiří Černý. Je to naprosto úžasný a opravdu kreativní učitel - jeden z nejlepších, které jsem potkala. Myslím, že jsem ho tehdy děsně žrala. Když jsme kreslili, tak nám k tomu četl knihu příběhy Pancha a Pedra, byly to moc vtipné příběhy a často jsem víc poslouchala než kreslila. Tu knihu bych si chtěla ještě někdy přečíst…
Vždycky před hodinou jsme si ukazovali věci, které někdo z nás vytvořil doma. Já nic neměla, protože mě doma nic tvořit nenapadlo. Jednou Broňa, holčička původem z Grónska, s hustým černým mikádem a ofinou, přinesla panáčka vyřezaného ze školní křídy. Nechápala jsem, jak může být někdo tak nápaditý, bolela mě závist a pocit vlastní nechopnosti.
Skvělé byly projekty jako linoryt, nebo práce s prostorovými předměty. Jednou jsme ze sádry odlívali egyptské bohy, které jsme předtím vymodelovali z hlíny. Při tvorbě linorytu jsme zase zahlédli letět nad střechou protější budovy UFO!
Ten linoryt je nejspíš jediná práce, co mi z té doby zbyla...
Na hodinách mě nebavilo to, jak mi kreslení nešlo. Viděla jsem obrázky ostatních a užírala se, že ty moje nejsou tak dobré. Hlavně kresby, pérovky. Postupně jsem se zevnitř sežrala sama a asi po dvou letech z výtvarky odešla. Panu učiteli to bylo líto.
Trochu jsem pátrala a zjistila jsem, že tam pan Černý učí dodnes. Mám chuť se tam někdy stavit a pokecat. Jistě ovlivnil mnoho lidí…a koukám, že má mikinu v mé oblíbené barvě 🤘🏻
Díky pane učiteli!
