Chápu tu hrůzu z prázdného papíru a proto je někdy lepší začít jinak. V osmičce jsme probrali život a dílo Vincenta van Gogha a pak jsme zkoušeli v jeho stylu vybarvit nakopírované fotky jarních větví.
Kdo stíhal, tak si celý motiv přemaloval na A3. Tím, že už měl připravený vlastní motiv, tak věděl, co má malovat. Na druhou stranu je i možnost původní návrh rozvinout jiným směrem.
Občas přemýšlím nad tím, jestli jsem vlastně chtěla kreslit už odmala nebo to bylo nějaké vedení prarodičů. Do první výtvarky mě přihlásili babička s dědou. To mi bylo asi osm.
Učitelem výtvarky v ZUŠ Česká Lípa byl tenkrát Jiří Černý. Je to naprosto úžasný a opravdu kreativní učitel - jeden z nejlepších, které jsem potkala. Myslím, že jsem ho tehdy děsně žrala. Když jsme kreslili, tak nám k tomu četl knihu příběhy Pancha a Pedra, byly to moc vtipné příběhy a často jsem víc poslouchala než kreslila. Tu knihu bych si chtěla ještě někdy přečíst…
Vždycky před hodinou jsme si ukazovali věci, které někdo z nás vytvořil doma. Já nic neměla, protože mě doma nic tvořit nenapadlo. Jednou Broňa, holčička původem z Grónska, s hustým černým mikádem a ofinou, přinesla panáčka vyřezaného ze školní křídy. Nechápala jsem, jak může být někdo tak nápaditý, bolela mě závist a pocit vlastní nechopnosti.
Skvělé byly projekty jako linoryt, nebo práce s prostorovými předměty. Jednou jsme ze sádry odlívali egyptské bohy, které jsme předtím vymodelovali z hlíny. Při tvorbě linorytu jsme zase zahlédli letět nad střechou protější budovy UFO!
Trochu jsem pátrala a zjistila jsem, že tam pan Černý učí dodnes. Mám chuť se tam někdy stavit a pokecat. Jistě ovlivnil mnoho lidí…a koukám, že má mikinu v mé oblíbené barvě 🤘🏻
Díky pane učiteli!
