No buy prosinec 2023 aneb co jsem nekoupila+pravidla

První měsíc nenakupování utekl rychleji, než jsem si myslela!

Vytřídila jsem hodně věcí a prodala na Vinted, z čehož jsem všechny takhle vydělané peníze dala na spořící účet, kde mám úrok 5,3%. Stejně tak jsem ušetřila i vánoční prémie z práce.

Už na začátku prosince jsem si sepsala pravidla pro tento rok:

Takže co jsem chtěla koupit a nekoupila?

3.12. mohérový svetr za 475 Kč na remixshopu, v mé oblíbené barvě, ale v jiné velikosti, nebylo co řešit, cena sice skvělá, ale svetrů mám asi 6 ks, tzn. do konce života…

22.12. sandály Olukai, poslední kus na amazonu v mé velikosti a o 60% levnější. Co se mi honilo hlavou? Tyhle sandále jsou přesně takové, jaké bych si přdstavovala, navíc mají anatomickou stélku, jsou kvalitní a kožené. Jenže letní sandále mám dvoje, jedny jsou takové hodně nošené a druhé mě po dvou kilometrech chůze tlačí. Na druhou stranu jsou tyhle z Amazonu a nemohusi je vyzkoušet osobně, takže nevím zda by mi seděly.

 25.12. bunda Inov-8 Stormshell, moje oblíbená barva,  cena ovšem závratných 3200 Kč i po slevě 🤪 Co se mi honilo hlavou? Jednu podobnou nepromokavou běžeckou bundu mám, jen není tak kvalitní a nemá tak vysoký vodní sloupec, nicméně je normálně používatelná a já tak často v dešti neběhám 😆

Mimo to jsem několikrát “slídila” na Vinted a ukládala si oblečení do oblíbených, ale opět jsem nic nekoupila.

Jediné výdaje navíc, kromě vánočních dárků, byla návštěva automyčky za 160 Kč a děti jsem vzala do restaurace v Ikea, 200 Kč.

Co jsem namalovala v prosinci?

 Na jaře se mi ozvala moc milá paní, že byla na mé výstavě a že se jí líbí styl, jakým maluji portréty. Chtěla pro své vnučky takový dárek k Vánocům. V červnu jsem si je byla vyfotit a okouknout osobně (to je taky dost důležité) a v prosinci jsem je namalovala.

Jeden portrét A4 mi trvá přibližně 10 hodin práce, ale mezi tím, se musí čekat, než zaschnou jednotlivé vrstvy. Ukázku z postupu najdete na mém YouTube.

Adventní běhání 2023 aneb je blbost běhat každý den?

 Jednalo se o moje první Adventní běhání a i když si nemyslím, že běhat každý den je dobrý nápad, tak jsem do toho šla. Kdo nezná adventní běhání, tak princip je v tom běhat 25. dní v prosinci, každý den minimálně 30 minut. Původní myšlenka byla o sebepřekonání, nyní se už jedná o benefiční akci. Nejvíc se mi na celém týmu adventního běhání líbí to, že narozdíl od jiných neziskovek a pomáhajících organizací, jde většina peněz přímo potřebným a ne na platy pořadatelů. K běhání jim vychází i podcast, který mě bavil a zpříjemnil mi celou dobu běhu.

Co se týče krize, tak ta se dostavila kolem 10. dne a málem jsem běhat nešla. V hlavě jsem si samozřejmě hned nastavila omluvy proč je to úplně v pohodě 😆Co si budeme povídat, ne všechny dny bylo slunečno a třpytivý sníh křupal pod nohama, byly i dny, kdy foukal silný vítr, padal déšť se sněhem a jeden běh jsem zmokla až na kalhotky a nemohla se do večera zahřát (vyrazila jsem za slunce a pak se změnilo počasí a domů zpět to bylo 10 km). Naštěstí se tu počáteční krizi podařilo přeběhat a pak už to šlo vlastně dobře.

Co se týká regenerace, tak jsem dělala víc jógy, strečingu a hodně běhů jsem odběhala regeneračně. Od listopadu mám také masážní pistoli, kterou jsem hojně využívala. Upozadila jsem také ježdění na kole, protože jsem to se sportem nechtěla přehánět i když kolo do práce beru částečně také jako ekologický přínos planetě a měla jsem z toho špatný pocit, že tolik nejezdím.

Stejně jako jsem to nechtěla přehánět s kilometráží. Vůbec mě nenapadlo honit místa v žebříčku! Můj cíl byl hlavně odběhat celých 25 dní, což se podařilo, i když jedno okýnko chybí nevyplněné kvůli chybě v záznamu Garminu (dolepila jsem tam).

Také jsem v prosinci odběhala poslední závod a to předvánoční běh, kde se mi podařilo předběhnout mé dvě celoroční soupeřky.

Přeji všem krásné svátky 🙏🏻

Minimalizování času na internetu a sociálních sítích

 O minimalizování času na Internetu se snažím už dlouho. Vlastně od doby, co začal rozmach smartfounů. Člověk se snaží jít s dobou a pak zjistí, že ho ta doba vlastně ničí, bere mu volný čas, vlastní názory (mám alergii na slovní spojení "sociální bublina") a místo na harddisku (rozuměj v hlavě).

Jak jsem na to šla:

1) zrušila jsem si Facebook, abych následně vysedávala nad Instagramem

2) zavedla jsem si blokování stránek na počítači, abych následně scrollovala na mobilu

3) pořídila jsem si tlačítkový telefon pořídila jsem si nový Iphone, abych na něm byla ještě víc

4) nainstalovala jsem si do něj všechny super aplikace, abych si je následně odinstalovala a udělala si z něj tzv. dumbphone (blbý telefon)

5) začala jsem si hlídat tzv. screentime (=čas u obrazovky)

6) dala jsem synovi telefon, aby mi tam nastavil kód, který mi po 15 minutách na sockách zablokoval přístup, a bylo by mi trapné jít k němu škemrat

7) synátor se jednou prořekl a heslo vyšlo na povrch

8) nainstalovala jsem si free verzi aplikace Opal, čímž se mi konečně podařilo snížit čas na mobilu na cca. 5 hodin týdně (na počítači příliš nebývám)

9) začala jsem se aktivně vyhýbat YouTube a poslouchat místo toho pořady na Českém rozhlasu, nebo dělat věci tak jako dřív-bez poslechu podcastů/YouTube

10) nahrazuji čas na mobilu všemi jinými činnostmi, které jsem dřív zanedbávala (=dělala málo), například: úklid, vaření, čtení, psaní tohoto blogu)

Nejvíc mě štve ale jedna věc-než jsem se dostala sem, tak to trvalo dlouhých 8 let. Trochu se to bojím počítat, sice byly dny, kdy jsem byla úplně bez mobilu, ale byly i dny, kdy jsem byla hodně na mobilu.

Upřímně se mi začalo stýskat po životě před internetem, resp. před chytrými telefony, a snažím se k takovému životu vědomě vrátit i když je to mnohdy těžké.

Jean Baudrillard a hyperrealita

 Právě jsem si dočetla skvělý článek nejen o filosofovi Jeanu Baudrillardovi, ale i tom, jakým způsobem a proč konzumujeme hyper-realitu. Možná v něm někdo najde odpověď na to, proč chceme mít upravený trávník, tělo a proč tolik nakupujeme...

https://www.magazinuni.cz/ruzne/jean-baudrillard-aneb-proroctvi-hyperreality/

Od Jeana Baudrillarda bych si ráda přečetla knihu Dokonalý zločin.

Rok bez nakupování 2024, no buy year 2024

 Na rok 2024 bez nakupování se chystám už teď, protože během života jsem se naučila, že začátky je nejlepší neodkládat.

Stejně jako je svým způsobem minimalismus móda, tak se stala svým způsobem móda i eko/slow living, ale přilepená do sítí konzumerismu. To znamená, že lidé stále konzumují stejně podobně, jen jejich konzumace má nesmyslnou nálepku “eko”, “slow fashion” a “recycled”… A já, sedíc obklopená devíti bundami (softshell nepromokavá parka do práce, dvě péřové bundy, jedna kožená, jedna džínová, dvě na běh, jedna pláštěnka 20000 vodní sloupec a jedna pouze na lyžování), si říkám, kam jsem to dopracovala, že musím mít v životě tolik bund?! Ale někomu to přijde úplně normální a mě to také tak přišlo, než mi spadly klapky z očí. To máme jen bundy.

Mám jít počítat džíny, legíny, svetry, mikiny, trika, sportovní oblečení? Jediné čeho mám jen dva kusy jsou pyžama, což nedává smysl, když v nich trávím půlku života. Většina těch věcí, ale byla pořízená v sekáči nebo na Vinted. Takže pohoda ne? Jenže když jsem třídila účty, tak jsem si všimla, že jsem na Vinted utratila za rok nemalou částku a já procitla. O co hůř, když jsem měla více času, tak jsem na Vinted slídila jako lovecký pes, čmuchala, co by se dalo ulovit, aby můj život byl šťastnější, lepší, barevnější? A ještě hůř, od poloviny roku, už mě na tom bavilo jen nakupování, radost z balíčku se nedostavila a většinu věcí, které jsem si pořídila, jsem vlastně ani nenosila, neměla ráda, prodávala dál. Prostě totální zmatek a katastrofa. 

Další věc je, že potřebuji ušetřit peníze na auto.

Také mám dost konzumu a nadužívání všeho kolem.

Proto jsem se rozhodla, že potřebuji reset a skočím do toho rovnýma nohama, stejně jako do abstinence (přestala jsem pít v květnu 2022, ale o tom někdy jindy...).

Doufám, že vás můj nenakupovací rok přiměje také k zamyšlení nad svým způsobem konzumace na tomto světě a pokud sami už nekonzumujete, nebo konzumujete uvážlivě, tak už teď jste mi právě VY velkou inspirací a budu ráda, když se v komentářích podělíte o svůj příběh nebo postřehy...