Moje prababička nepatřila k mým oblíbeným babičkám, ale její život a přístup k němu byl inspirující. Jako dítě jsem to nijak neocenila, to spíš až teď, když už nemám tu možnost si s prababičkou promluvit osobně... Podělím se sem alespoň o vzpomínky na její životní styl, které mi napsala má babička a maminka.
Snídaně: chleba s tvarohem a čaj s citronem.
Oběd: do 96 let si denně vařila. Vždycky na dva dny, druhý den zase na dva dny, takže každý den to střídala. Vařila si i sladkou rýži se švestkami a podobně. (pamatuji si, že mi prababička vyprávěla, že běžně jedli krupicovou kaši s vejcem a nešlo mi to do hlavy, protože jsem si představovala míchaná vajíčka, ale časem mi došlo, že se tam vajíčko vmíchávalo syrové do teplé kaše, čím zkrémovatělo-jakýsi typ pudingu)
Večeře: nejdéle v půl šesté, ale jen něco lehkého.
Ráno si dá maličký kalíšek becherovky nebo něčeho podobného. Občas turka, jinak obyčejnou vodu.
Celý život jedla střídmě, nekupovala si sladkosti, chlebíčky, bonbóny, ale když to dostala, tak to jedla. Milovala polské karamelky Krówki (krůvky), ty jí vozila Svaťa z Polska. Každou si dala napůl.
Jedla střídmě. Nikdy se nepřejídala, nepila alkohol, jen ráno malý lok, a když jsme něco slavili, tak si dala skleničku vína. Kupovala si občas i pivo, měla ho na 3x. Za to si ale kupovala zeleninu a ovoce.
Ale uvědom si, že už byla paní v letech. Pracovala do vysokého věku, bylo jí skoro 71 let, a byl to třísměnný provoz na dětské interně v Praze.
Nebudeš tomu věřit, ale při noční nikdy nespala, ani potom si lehnout nešla, raději courala po Praze. Bylo jí škoda času. Nikdy v životě jsem ji neviděla opilou.
Vzpomínky od mamky:
Ona měla vždycky v kuchyní tvrdý perník na strouhání. A když měla chuť na sladké, tak si kousek ukrojila na kráječi na chleba.
A především každé ráno cvičila a chodila na procházky. Vážila se a když měla 70 kg, tak chodila 2x denně.
Myslím, že je to zajímavý a inspirující přístup k životnímu stylu, zvlášť v porovnání s Blue zones seriálem.
