Lichnovský běh PePa 18 km

 Lichnov je vesnička, která je 8 km od té naší. Pořádně jsem tam nikdy nebyla, jen jsem projížděla na kole. Na Stravě jsem viděla, že je hodně běhů směr Kopřivnice, a protože pořád běhám jen v okolí Frýdku, rozhodla jsem se, že by bylo fajn poznat i něco jiného. Běžet 18 km mi přišlo jako super nápad, dokud mi nedošlo, že v tom budou i trochu kopečky. A taky že byly :-).

Vzhledem k počasí a k tomu, že moc kopce neběhám, tak jsem se docela trápila a hodněkrát jsem do kopce šla, nebudu lhát. Po 8 km jsem už toho měla celkem plné brejle a chtěla jsem se na to vykašlat, ale pokračovala jsem. Naštěstí následovalo i pár rovinek a seběhů, a to mě psychicky vzpružilo. Od 10 km jsem běžela sama, za mnou a přede mnou nikdo, ale trasa byla skvěle značená a do toho jsem měla trasu i v hodinkách, takže jsem byla v klidu.

Od prvního km jsem měla hudbu v uších, protože jinak mě dost rozptylují zvuky spoluběžců i moje dýchání…prostě když mám sluchátka, tak jsem víc psychicky v pohodě.

Posledních 6 km běhu už bylo dost do kopce, pak prudce z kopce a 2 km před koncem se mi povedlo ukopnout i palec i ukazováček na noze tak, že jsem chvíli kulhala. Nakonec jsem se ale rozběhla a poslední 1 km po vesnici už byl na pohodu.

Doběhla jsem komplet mokrá, vypotila jsem snad 3 litry vody. Nakonec jako 4. žena celkově a dost mě ta brambora mrzela, ale alespoň je co zlepšovat, protože bych příští rok chtěla běžet zas a hlavně, když tu trasu mám za domem, tak bych si to chtěla zaběhnout i jen tak…tréninkově.

Opravdismus /truelism/aneb proč jsem dala pryč robotický vysavač a přestala jíst zákusky jen tak

 Přemýšlela jsem nad tím, že když se většina způsobů jakým existovat se dostane k široké mase lidí (=móda, popularita atp.), tak ztratí svou původní myšlenku. Ostatní lidé začnou přinášet vlastní pohled na věc a přizpůsobovat si filofoii podle toho, jak se jim to hodí. Takže máme i minimalisty se dvěma skříněma oblečení.

V oblasti minimalismu nebo ekologie se často stane to, že jsou běžné produkty nahrazeny minimalistickými/ekologickými, přitom jde stále o produkty, čímž původní myšlenka dojde k úpadku. Kvůli tomuhle se nemohu nazývat minimalistou, ale rozhodla jsem se používat vlastní označení opravdista. Což je svým způsobem vtipné, protože mé rodné příjmení je Pravdová.

Je jasné, že taková univerzální pravda je sporná a opravdismus by mohl teoreticky vycházet i filosofického realismu. A stejně tak je můj opravdismus čistě subjektivní, čímž je vlastně pro mě pravdivý. V tomto mém myšlenkovém směru a životní filosofii chci zastávat jednoduchá pravidla.

1. používat jen to, co opravdu potřebuji, ale i to, co mi dělá opravdovou radost
2. oprostit se od nepravdivosti (žít v upřímnosti sám k sobě, nelhat si)
3. dodržovat pravidlo správného používání

Chci se teď věnovat třetímu bodu...

Pravidlo správného používání věcí, myšlenek a času je takové, že jsme si plně vědomi toho, jak se tyto "věci" v našem životě mají používat.

Když používáme jídlo, tak víme, že se má používat hlavně jako palivo a snažíme se ho používat i v souladu s naším životem (budoucností). Jsme si vědomi i jeho emočního, společenského a oslavného rozměru a nezneužíváme ho v tomto směru. Dort je například oslavný, tudíž když si ho dáme jen tak,  ztratí svůj původní význam. Když si dáme dort "za odměnu", tak vlastně sami sebe učíme na tento typ odměny, což nedává z dlouhodobého hlediska smysl a opět se jedná o nesprávné používání.

Když jsme vegani a lpíme jen na tom, že jsme vegani. Opět hledisko nesprávného používání, protože když někde budeme a nebudeme mít přístup ke svému dietou omezenému jídlu, budeme ztraceni.

Podobně je to i s internetem-tam si jistě dokážete najít spoustu vlastních příkladů nesprávného používání internetu, mobilu a času na něm. Můžeme se z něj učit, ale místo toho čteme nesmyslné diskuse. A jiné, horší, věci, které nám způsobují poškození vyplavování dopaminu.

Fotíme fotky mobilem, ale místo toho, abychom tvořili alba vzpomínek, tvoříme jen nesmyslné množství dat (mimochodem víte o tom, že i tvorba informačních dat je neekologická? včetně tady toho mého psaní...)

Nesprávné využívání času anebo naopak lpění na určitých časových dogmatech.

No a teď k mému robotickému vysavači. Pro všechny minimalisty zbožňovaný prostředek. Až na to, že tento robot není vůbec minimalistický. Jeho pořízení mě stálo hodně peněz a to jsem měla střední třídu. Úklid spodního patra domu trval robotovi něco kolem 2 hodin. Poté jsem ho musela vyčistit. Často jsem ho u toho musela zachraňovat z pod gauče a jiných prostor. Když se posunulo něco v místnosti, jezdil opět zmateně a nelogicky. Nelogicky jezdil vlastně docela často. Větší smetí nesebral, ale jen rozmetal. Musel se nabíjet, často do nabíjecí stanice zajel až napočtvrté.

Koupila jsem si obyčejný, třikrát levnější vysavač a mám za 10 minut vysáté celé spodní patro, 2 minuty ho čistím. Navíc u toho vykonávám i nějaký přirozený druh pohybu.

Tak toto mi přijde jako opravdismus :-)

Druhé smazání Instagramu

 Pomalu se psychicky chystám na další smazání Instagramu. První proběhlo, nevím přesně, ale myslím si, že v roce 2021 od listopadu do cca. března 2022. Měla jsem tam přes 500 sledujících a jednalo se hlavně o prezentaci mých výtvarných děl.

Na Facebooku nejsem, tuším, od roku 2020, ale i předtím jsem ho využívala sporadicky a jen na komunikaci s členy kapely a kolegyněmi z práce, členy rodiny... Ostatní příspěvky plné motivačních citátů nebo návštěvy skupinek plné rozhádaných členů a nesmyslných diskuzí mě akorát od setrvání tam odrazovaly.

To, co se děje teď na internetu mi přijde jako extrém: navyšování počtů propagovaných reklamních příspěvků, zmatené informace a třídění kvality informací podle toho, kdo má kolik sledujících a ne jaké vzdělání, sledování a obchodování s informacemi, psychologické útočení na kupní a emoční sílu uživatelů, rozpad žebříčku hodnot a určité intelektuální úrovně.

Na Instagramu jsem byla ze tří důvodů:

1. motivace
2. inspirace
3. prezentace

Všechny tyto důvody pominuly. Už nemám zapotřebí někoho motivovat, je to pro mně zbytečné vynakládání a plýtvání vlastní energie. A stejně tak nepotřebuji ani vnější motivaci, protože ta má osobní je dostatečně silná a má svá "proč".

Také se nepotřebuji inspirovat recepty, které nikdy neuvařím, protože to, co dělám mi vyhovuje tak, jak to je a nemám potřebu něco měnit. Když už, tak existuje spousta jiných webů s recepty, kde si recept mohu proaktivně sama vyhledat, aniž by mi ho někdo cpal podle algoritmu.

Co se týče inspiraci cizím uměním, tak to už je v kreativní práci naprostá hloupost. Jediný kdo mě kdy inspiroval byli malíři, kteří se dokázali živit jen uměním a vykašlali se na vlastní práci. Je fajn vědět, že to nějakým způsobem jde, ale je otázka, jestli i toto je má cesta.

A co se týče prezentace, tak jsem za tu dobu zjistila, že mi víc vyhovuje psát si třeba blog nebo si dávat obrázky na web. Z Facebooku ani z Instagramu jsem nikdy zákazníky nezískala.

Poslední dva měsíce na Instagram téměř nechodím a nebaví mě na něm ani trávit čas, podobně to mám i s YouTubem. Jedinou sociální síť, kterou navštěvuji je Reddit.

Co se týče mých sportovních aktivit, tak mi bude stačit platforma Garmin/Strava.

Více bych chtěla pokračovat v psaní, ať už zde, nebo pracovat na dvou knihách, z nichž jednu mám rozdělanou přes 2 roky...

NO BUY květen 2024

 V květnu to bylo půl roku co jsem si nic nekoupila. Teď je červen a vlastně to uteklo ani nevím jak.

Úplně mě opustily i chutě se dívat na Vinted, eshopy, chodit do sekáčů na čumendu nebo lézt do hadrových částí obchodu Lidl (stejně do něj už moc nechodím) či Tesco (tam jsem chodila cca. 1x za rok).

Barefoot Merrellky mám sice úplně děravé a rozpadlé, ale naopak, jakoby se chuť předtím nakupovat (a cítit se díky tomu lépe) teď změnila v nechuť nakupovat ( a cítit se díky tomu lépe).

Noa jelikož není o čem za květen psát, tak končím shrnutí za měsíc květen :-).