NO BUY srpen 2024 aneb co jsem si nekoupila?

 Mám za sebou další měsíc bez nákupů oblečení, knih a dalších věcí, které nepotřebuji, nebo se mi nerozbily. Co se týče oblečení, tak tam už jsem "vyléčená". Nemám vůbec takovou tu touhu si něco nového pořizovat, když se mi podařilo rozklíčovat princip toho, proč si lidé (nebo já) kupují oblečení "jen tak". Co se mám ráda tak, jak jsem, tak nemám spojený nákup (nového) oblečení s pocitem, že budu "lepší" (nebo celkově "jiná").

Mimochodem všichni nejspíš víme, jak taková výroba oblečení pro většinu řetězců probíhá, ale stojí za to si pustit tohle video a na vlastní oči si připomenout realitu.

Je pak vtipné sedět s kamarádkami nad džusem a poslouchat, jak by se mi určitě líbilo v Malaze, protože tam se skvěle nakupuje oblečení/kabelky/boty a pak se střídají v tom, co si která na dovolené koupila a nemít k tomu vlastně ani co říct, protože princip nenakupování většina lidí prostě nemá šanci pochopit a nebo si ho spojí se skrblictvím :-)

Nicméně jdeme k jádru věci, protože na mé troubě (kterou někdy používám i 3x denně) se vyskytla neopravitelná závada, spolu s rozbitým sklem a termostatem, tudíž jsem ji vyměnila za novou.

Taktéž jsem si potřebovala dokoupit nějaké olejové barvy, které došly/chyběly kvůli kurzu od Paula Foxtona, kterého se účastním. Některé pigmenty jsou opravdu drahé, takže výsledná částka byla - 2000 Kč, přičemž jsem si 2000 Kč vydělala prodejem obrazu. Takže je to vlastně šulnul.

V prosinci míříme do finále a mě stačí vzpomenout si na to, jak jsem si psala seznam pro "Ježíška" minulý rok a 90% věcí na něm už bylo vyprodaných/nesehnatelných. Až na to, že si teď dárkový seznam, nebo seznam "na potom" (až "budu moct nakupovat") nevedu, protože mě chuť po věcech zkrátka přešla. Jediné co mě drží je to silniční kolo :-D Tak si sem nějaký ten model nahodím, abych si mohla vizualizovat to, jak ho konečně vlastním.

Fandím kolu Focus a jelikož mi záleží i na vzhledu, tak se mi líbí černé nebo černo-červené

, ale brala bych cokoliv s Shimano Ultegra nebo 105 ;-) Líbí se mi i značka Trek...

Běh Palkovice-Kubánkov-Palkovice

 Tento těžký závod už jsem běžela jednou, v roce 2013, s časem 1:37. Jedná se o 17 km s převýšením kolem 320 m a to možná na prvních 8 kilometrech. Respektive prvních 5 km je mírně do kopce a pak začne velký stoupák až k vysílači Kubánkov. Většina z nás přechází v tomto místě do rychlé chůze a pokud někdo běžel, tak jsem neměla možnost ho vidět, protože mi utekl :-). Vraťme se ale ke startu, který začínal až v 17 hodin. Když pominu to, že nerada běhám večer, tak jsem svůj "výkon" spolehlivě zazdila tím, jsem si cca. 2 hodiny před během dala v práci dva pizza šneky o průměru 10 cm, přičemž do toho jsem už dva dny měla nějaké problémy se zažíváním. Prvních 6 km dělala střeva rodeo, k tomu se hlásili šneci v břiše. Zkrátka žádná hitparáda.

Kopec jsem vyšla, pak to bylo z kopce, tak jsem se donutila trochu zrychlit. Před sebou jsem neustále vnímala zelená záda ladné soupeřky. Ta ode mně byla sice velký kus (cca. 400 m), ale i tak se stala mým cílem. Chudák. Po 10 km jsem předehnala svou "nemesis" Míšu, která mi to už dvakrát v závodě natřela, a přiznám se, že mě to psychicky vzpružilo. Jak my běžci víme-je to v hlavě. Tenhle skalp mi dodal energii na zbývajících 7 km, přičemž poslední 2 km jsem už stahovala zelenou běžkyni, která evidentně byla v mé kategorii. Kilometr před koncem už jsem si řekla, že to vydržím i kdybych nechtěla, tak jsem jí suverénně a bez ohlížení předběhla a poslední kilák jsem nakopla tempem 4.30 (to pro jistotu).

Nakonec to "stačilo" jen na 5. místo, přičemž 3. a 4. soupeřka mi nandaly 2 minuty, které jsem možná ztratila tím podivným začátkem závodu.

Ve výsledku jsem velmi spokojená, protože běžet po Palkovických hůrkách při západu slunce se mi už dlouho nepoštěstilo a porazit své mladší já z r. 2013 o 4 minuty je prostě příjemný bonus.

Nejoblíbenější recepty ze švestek a nejlepší kynutý švestkový koláč

 Na internetu je spousta informací a receptů. A pod nimi spousta pochvalných či rozhořčených komentářů. A teď babo raď! Který recept na kynutý koláč se povede a bude nejchutnější? Mě se z těch všech osvědčil tento… Dělám ho tedy z dávky na jeden plech a těsto mám ráda tenké, cca. 0,5 cm.

 

Dalším oblíbeným švestkovým receptem jsou knedlíky z tvarohového těsta a bramborové placky tzv.na plech. Oblíbený “starý” recept babičky mého muže. 

Běh oborou 2024 vs. 2014

Závod Běh oborou mám v podstatě za humny a kolikrát si myslíte, že jsem tu trať běžela? Dvakrát. Tak jsem si říkala, že udělám takové srovnání jak mi to šlo v roce 2014 a jak v roce 2024.

 Běhala jsem v tu dobu asi stejně tak dlouho jako teď (2 roky), jen jsem nejezdila tolik na kole. Co se týče váhy, tak jsem tenkrát měla o 5 kg méně (62 kg vs. 67 kg), ale i méně svalů.

A teď se mrkneme na “výkon”. V roce 2014 jsem trať zaběhla za 55:01 (bylo z toho 3. místo) a v roce 2014 za 51:24 (bylo z toho 3.místo). Na to, jak jsem starší, tak jsem vážně spokojená s tím, že jsem předběhla své mladší já. Další věc je, že jsem běžela opět na pocit, takže jsem se vůbec nedívala na hodinky. Začínám si myslet, že mi to bezhodinkové běhání vlastně prospívá k výkonům, protože lidská psychika je labilnější (u některých jedinců 🤓) než si myslíme. Takže má teorie je taková, že mě sledování tempa/tepu vlastně deptá a vnáší mi do hlavy myšlenky, které by tam nemusely být. Tyhle myšlenky pak rozptylují výkon. Podobně je to ale i s mým dechem, a dechem běžců kolem, běhá se mi lépe s hudbou v uších, kdy raději vnímám tempo hudby a toho jak běžím, než zvuk dechu svůj a ostatních. Chápu že dech je důležitý (když běhám sama tak ho vnímám a dělám i dechová cvičení), ale v závodě mě to opět rozptyluje. Třeba se časem naučím s tím pracovat, neříkám že ne, ale teď to dělám tak, jak mi to sedí nejvíce.

Co se týče trati Mniší-Hukvaldy obora u lišky-Mniší, tak je hodně kopcovitá a těžká. Letos jsem konečně vše poctivě odběhala, protože v r. 2014 jsem i trochu do kopce chodila. V závěru jsem měla naplánovaný ten km seběhu co nejvíc narubat a jsem ráda, že mi vyšly síly. Nakonec jsem spokojená a to hodně, a není to jen bednou. Někdo nechápe proč závodím, ale já jsem ráda mezi lidmi co běhají a druhá věc je, že když běhám sama, tak jsem na sebe “hodná” a kdybych tuhle trať běžela jen tak, tak přecházím do chůze a flákám se. Pro mě to je zkrátka posunování a poznávání hranic. Vystavit se nějakému společnému zážitku a čekat, co to udělá…

2024, v oboře

2024, do kopce, ten chlápek 62 mi dělal osobního pacemakera

…říkám…KOPEC

3. místo 🥳

2014, jsem asi radši pózovala než závodila 😏

na obrátce u Lišky Bystroušky

2014, týmové triko Pepa team, už jsem z něj vyrostla 😁

Recenze: Merrell Vapor Glove 4 vs. 5

 Na barefoot boty Merrell jsem narazila náhodou, když je měli ve výprodeji za necelých 1200 Kč. Co na tom, že model byl v maskáčovém designu, měla jsem totiž už plné zuby předraženýchbarefoot bot. Ono u nich by nešlo ani tak o vysokou cenu, ale spíše o princip toho, že kvalita neodpovídá a pohodlí také ne (Belenka boty mi nesedí tvarem, jeden model Vivobarefoot mi dělal puchýř na patě a další se rozlepil hned jak mohl). Jediné boty co mi seděly cenou i kvalitou byly Aylla shoes, ale ty nenabízí sportovní model. Takže zpět k merelkám…

Boty přišly, byly super, pohodlné, ohebné, sice nehezké, ale zvykla jsem si. A to tak moc, že když se po 4 letech začaly rozpadat, hledala jsem ten stejný model (nebo v černé) za nejlépe stejnou cenu. Ale ouvej. Boty se musí inovovat, tudíž od té doby už jsou u modelu 7…každý model má samozřejmě jiný design, takže není jistota, že bude sedět stejně. A je to pravda.

Objednala jsem si tedy model 3, v plátěné verzi. Cena 1800 Kč. Přišly mi úzké boty, které jsem na vlastní náklady vrátila. Poté jsem dlouho procházela recenze a porovnáníjednotlivých modelů boty Merrell Vapor Glove 3-4-5-6-7, až jsem na bosonožce objevila černý model 5 za cenu 1300 Kč.

Boty mi přišly, nechala jsem si je a teď k recenzi a srovnání. Zkrátím to 😁Model 5 má oproti 4 menší velikost i šířku při velikosti 41. Oboje o cca. 4 mm, což je dost znát. Trochu povolil, ale mám je opravdu akorát ve srovnání s pohodlnější 4. Jazyk je zapuštěn do boty alá ponožka, takže se celá látka kroutí. Podrážka není tak měkká a ohebná jako u modelu 4. Stejně tak i struktura podrážky je jiná a občas do ní lezou kamínky. Z nižšího modelu jsem si také přendala placaté tkaničky, které drží lépe zavázané. To vše dohromady zní jako že mi model 5 nesedí. Opak je pravdou. Boty jsou pohodlné a fajn, oproti konkurenci jsou lepší a navíc za hezkou cenu. Jen model 4 byl jak šitý na mou nohu a proto mi bude chybět…

doslova prochozené boty (mají za sebou cca. 0,8- 1,2 miliónu kroků)

trochu odlepené

malá dírka, jinak nikde nic…ten materiál ze kterých jsou je super

staré vs. nové

zde je vidět odlišný tvar i šířka

starý model podrážky vs. nový

Recept na levné kynuté koláče/buchty z Polska s pudingem

 Na tento recept jsem narazila ve videu od polské Youtuberky Polish the kitchen a buchto-koláč se vážně skvěle vyvedly, proto je zařazuji do svých oblíbených receptů. Nejde o nic složitého, všechny ingredience jsou běžně dostupné a ve výsledku se jedná i o jeden z “úsporných” receptů, protože 1 ks koláčku vyjde na 5 Kč. Recept jsem trochu upravila, např. žmolenku (posypku) dělám z polohrubé mouky, paní z hladké a cukru moučky, což mi přijde, že pak tolik nekřupe 😅

Potřebujeme

Na “kvásek”

• 1/2 hrnku hladké mouky
• 1/2 hr. teplého mléka
• 1 sáček sušeného droždí nebo 42 g droždí čerstvého
• 2 lžíce cukru

Vše smícháme a necháme vzejít při pokojové teplotě, cca. 20 minut a smícháme s ostatními přísadami na těsto:

• 3 hr. hladké mouky
• 1/2 hrnku mléka
• 2 lžíce rozpuštěného másla nebo oleje
• 2 celá vejce
• 1 vanilkový cukr nebo vanilkové aroma
• 1/4 hrnku cukru krupice

Na posypku:

• 2/3 hrnku polohrubé mouky
• 1/3 hrnku cukru
• 60 g studeného másla

Náplň:

1 sáček vanilkového pudingu

2 lžíce cukru

500 ml mléka

1 vejce na potření před pečením, plněním a sypáním.

Vypracujeme hladké těsto v robotu a necháme kynout cca. 1 hod. Kynutí můžeme urychlit vložením do lehce nahřáté trouby, pak stačí i cca. 35 minut (těsto zdvojnásobí objem).

Mezitím si vyrobíme posypku a dáme ji do lednice.

Pak se vrhneme na náplň, uvaříme puding podle návodu a necháme vystydnout pod pokličkou. Mezitím z vykynutého těsta uděláme 16 kuliček a rozložíme je na velký plech (4x4 ks), necháme jim hodně místa. Lžící uděláme důlky a celé potřeme rozšlehaným vejcem. Plníme pudingem a necháme cca. 15 minut kynout. Pak sypeme drobenkou (těsně před pečením) a pečeme na horkovzduch na 180 stupňů do zlatých okrajů. To trvá přibližně 40 minut.Z koláčků se stanou takové hezké buchty a drobenka je hezky obalí.

Dobrou chuť!

Návštěva GVUO výstav Frešo/Bez tváře/Válová

 Na výstavy se snažím brát své syny 13 a 16 let. Zpočátku to vnímali jako nedobrovolnou činnost, ostatně vysvětlila jsem jim to tak, že jsme na výletě a každý chce vidět/zažít něco jiného a ostatní členové rodiny by se měli na chvíli přizpůsobit :-). Teď už mi přijde, že do galerie chodí ochotněji. Neprovádím tam žádnou galerijní pedagogiku, prostě je nechávám vnímat co vidí, jak to na ně působí a jestli se jim to, co vidí ne/líbí. Výstavy v GVUO je tentokrát zaujaly a byli rádi, že na ně šli. Ostatně mít legraci z některých děl Viktora Freša je také vnímání umění. O to víc mě překvapily i nějaké hlubší vhledy: “vidíš tu fotku? komunisti, hipízáci, první republika, moderní…to asi znamená nějaký vývoj skrz století…”, popř. komentování instalace obrazů:”tady je lavička na které sedíme a proti námi za námi jsou obrazy, na kterých někdo sedí”, až po prosté:”tyhle obrazy se mi líbí, jsou takové temné”…

Já jsem si výstavy užila, ostatně výstava českého dekonstruktivismu reality “bez tváře” byla plná mých oblíbených aktuálních autorů. Buchtelík, Jánská, Pitín…

Co se týče Válové, tak chápu onu čistou radost/hravost lité malby, ale vizuálně to pro mě přitažlivé není. To už jsem si víc užila poslech Janáčka v galerii a přitom pozorovat ostatní návštěvníky…

Na výstavě jsem nefotila, mobil zůstal v galerijní skříňce, tak ilustruji kopií z webu GVUO.