Na výstavy se snažím brát své syny 13 a 16 let. Zpočátku to vnímali jako nedobrovolnou činnost, ostatně vysvětlila jsem jim to tak, že jsme na výletě a každý chce vidět/zažít něco jiného a ostatní členové rodiny by se měli na chvíli přizpůsobit :-). Teď už mi přijde, že do galerie chodí ochotněji. Neprovádím tam žádnou galerijní pedagogiku, prostě je nechávám vnímat co vidí, jak to na ně působí a jestli se jim to, co vidí ne/líbí. Výstavy v GVUO je tentokrát zaujaly a byli rádi, že na ně šli. Ostatně mít legraci z některých děl Viktora Freša je také vnímání umění. O to víc mě překvapily i nějaké hlubší vhledy: “vidíš tu fotku? komunisti, hipízáci, první republika, moderní…to asi znamená nějaký vývoj skrz století…”, popř. komentování instalace obrazů:”tady je lavička na které sedíme a proti námi za námi jsou obrazy, na kterých někdo sedí”, až po prosté:”tyhle obrazy se mi líbí, jsou takové temné”…
Já jsem si výstavy užila, ostatně výstava českého dekonstruktivismu reality “bez tváře” byla plná mých oblíbených aktuálních autorů. Buchtelík, Jánská, Pitín…
Co se týče Válové, tak chápu onu čistou radost/hravost lité malby, ale vizuálně to pro mě přitažlivé není. To už jsem si víc užila poslech Janáčka v galerii a přitom pozorovat ostatní návštěvníky…
Na výstavě jsem nefotila, mobil zůstal v galerijní skříňce, tak ilustruji kopií z webu GVUO.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář ♥️