NO BUY říjen 2024 aneb KONEC za dveřmi

 Nemohu tomu věřit, ale opravdu mám před sebou poslední měsíc bez nákupů 😳

Řekla jsem si, že sepíšu pár tipů, co mi pomohlo…

1) sepsat si pravidla

2) dodržet je 🙂

3) věci, které bych si chtěla koupit, tak si je uložit/sepsat do nákupního seznamu s tím, že si je koupím až skončí výzva

4) uvědomovat si, že pocit chtít nakupovat je jen zástupné řešení nějaké vnitřní nepohody a že tento pocit přejde i bez toho, aniž bych si cokoliv koupila (toto platí i pro emocionální jezení a jiné “závislosti”)

5) podívat se zpětně na to, co jsem si chtěla koupit a nekoupila-často to byly vážně blbosti

6) racionalizovat si touhu něco koupit, popř. racionálně si vysvětlit, že vše mám (ano, mám vše a to je má realita)

Výstavy v Domě Umění, Lasotová/Kozyra/Kvetan

 U Kateřiny Kozyry se mi líbila instalace výstavy. Jinak se omlouvám, ale já tohle “šokující” umění nemám ráda, protože nedokáži rozlišit, kdy se jedná o prvoplánovost toho chtít být viděn za každou cenu, nebo umění, které proudí z vnitřního puzení (i když puzení být exponován je také vnitřní). Takže explicitní filmy mi nic neříkají a jediná má emoční reakce je odpor, což u pohledu na umění nechci zažívat.

Výstava Marka Kvetana už byla něco jiného a tam jsem si užila pohled na estetiku, ale i zapojení intelektu. Puboš syn trefně poznamenal, že tahle výstava je o osamocení a já souhlasím.

Vytisknuté barokní vázy na 3D tiskárně, každá složená ze čtyř dílů.

Město z pet lahví, které autor vypil v době lockdownu.

A v neposlední řadě výstava Dáši Lasotové, která působí skromně a minimalisticky, ale najde se v ní spousta kreativního vnímání každodennosti. Nejvíce se mi líbil záznam osmisměrek, který dohromady tvořil ucelenou výtvarnou řadu, kde byla vnímatelná ona zvědavost autorky-kam a jak to v obrazu povede a zda “pouhé” čáry osmisměrky (přenesené přes kopírovací papír) obstojí jako umění.

Další věcí byla zajímavá “bílá malba”, kdy byl tenký papír zkroucen liniemi štětce (?). Určitě zajímavý námět i do hodin výtvarné výchovy a zajímavější námět, než který tam mají (dolepování nálepek) pro galerijní pedagogiku. Dokázala bych si to pak představit spojit z frotáží barevnými křídami.

Dáša Lasotová a její zajímavé nápady ♥️

Hravá výstava Imaginárium bratří Formanů

Upřímně když jsme se chystala výstavu, tak jsem netušila, co od ní čekat. Jediné, co mě upoutalo, byla netradiční estetika průčelí samotné výstavy a to ještě navíc vše ručně malováno. To už se v dnešní době nevidí. Slečna u pokladny o výstavě také mnoho nevěděla, ale tvrdila mi, že:”je to i pro dospělé”. Tak jsme vešli do tohoto jiného světa, který mi připomněl svou kvalitou a něžností staré časy. Vše ručně vymalováno, vyrobeno a nainstalováno. 

Jediný průvodce výstavou tam působil nepatřičně, tak jsme se vydali po svojí cestě a vše jsme zkoumali. Výstava je nejen estetická, ale i hravá a s jednotlivými exponáty si lze hrát.

Na výstavu jsem se vypravila se svou tetou, režisérkou opery ve Varšavě, a té se výstava také moc líbila.

Výstava Kláry Sedlo Umělec vs. AI v rámci Noci vědců Ostrava 2024

 V rámci noci vědců v Ostravě jsme navštívili s rodinkou pár expozic, ač značně pohybově omezeni (mladší syn si zlomil prst na noze a měl sádru…). Letos nás Noc vědců až tak nezaujala, pro mě byla "nejvíc" výstava Kláry Sedlo, kdy mě zaujaly jak obrazy, tak myšlenka porovnání se s AI.

zde manifest umělkyně k celému projektu: 

Přestala jsem si spojovat svůj vnitřní pocit s tím, jak vypadám

 O tom, proč jsem se přestala líčit, jsem psala v prosincovém zamyšlení. Od té dobry uběhlo víc jak půl roku a já jsem prošla všemi běžnými i významnými dny nenamalovaná (významné jsou vlastně všechny kdy se člověk vzbudí živ a zdráv). Časem jsem si na to zvykla a také mi to ušetřilo hodně času a peněz (=času) např. i v drogérii, kdy míjím všechna malovátka bez povšimnutí. Stále jsem ale ještě nevyhodila všechny věci, na úpravu fasády, z mého šuplíku…

Podobný přístup jako v nelíčení jsem zaujala i v neoblékání. Samozřejmě oblečení má prvotně funkční vlastnost a to zakrývat a chránit tělo. Této vlastnosti jsem se ještě nevzdala, na to jsem příliš soudná a nechci vystavovat ostatní pohoršení :-) Nicméně tím, že nic nenakupuji a nosím jen to, co mám, tak nemám ani potřebu něco svým oblečením dokazovat (estetický vkus, postavení, vzhled mého těla, respekt k situacím). Čímž mi vymizela další vnucená starost. Vnucená proto, že dítě většinou tyto blbiny kolem oblečení prostě nezajímají, protože na světě je spousta důležitějších věcí než to, jak se oblékáme anobrž to, jak nám oblečení slouží.

Můj šatník se scvrkl na:

• 3x šaty
• 3x kraťasy
• 15x triček
• 3x mikina
• 3x džíny (mum, skinny šedé a skinny černé)
• 5x pyžamo (3x letní, 2x zimní)
• 7x tílko
• 4x svetr (1x teplý, 2x kašmír, 1x propínací)
• 3x sukně (nenosím, ale třeba někdy budu)
• 7x legíny (hlavně na sport)
• spodní prádlo (kalhotky nosím jen pohodlné a podprsenky jen sportovní)

I tak jak to píšu, tak je toho oblečení dost a ještě tam není to sportovní oblečení. Věci na lyže, kolo a běh.

V rámci online studia Digitálních kompetencí ve výtvarné výchově jsme diskutovali na téma "Role výtvarna v životě běžného člověka" tak první co tam padlo bylo to, jak je to důležité aby si člověk věděl, co si obléct a jakou kabelku k jakým botám, tak mi z toho bylo celkem těžko. Je vidět jak jsou tyto " hodnoty" prostoupeny napříč lidstvím. Přitom mě osobně napadla jako první myšlenka relaxační role při tvorbě.

Poslední významná starost odpadla tím, že se nepříliš pozoruji v zrcadle a mám hezký vztah ke svému tělu a beru ho tak, jak je. Vnímám hlavně jeho hodnotu skrz možnost bytí a nikoli estetičnost nebo sexualní atributy. Takže opravdu nemám už takové ty myšlenky ve stylu: dnes se cítím nafouklá/tlustá/hnusná=cítím se špatně i vnitřně. Nebo mám beďar=blbý den, všichni na mě budou koukat jak jsem hnusná.

Je to všeobecně velký posun v myšlení a myslím, že to má hodně "starých" lidí, ale proč čekat na stáří s tím, abych se ohledně toho, jak vypadám cítila dobře, když se to dá "naučit" i teď.

mé vylepšené selfie umělou inteligencí ve stylu impresionismu, app GOART

NO BUY 2024 září aneb co jsem si nekoupila? Jak mít levnější pomůcky do školy?

 V září by byly mé shopovací touhy (pokud bych tedy nějaké měla) uspokojeny dostatečně, protože s návratem dětí do škol se pojí "nakupovací mánie". Pomůcky, vybavení na tělocvik a jiné záležitosti, které "musí"potomek mít, aby mohl úspěšně absolvovat školní systém. U nás je to jednoduché. Výtvarné potřeby nezaznamenaly od minulého a předminulého roku velké použití, takže s úspěchem postoupily do dalšího ročníku. Výtvarka-hotovo. Dokoupila jsem pak v polovině září nějaké nezbytnosti alá lepidla tyčinky (sleva o 50%), podobně i pastelky, obaly, různé plastové složky, nůžky, tužky. Nic z toho, se totiž nevyplatí kupovat na začátku září :-). Dobrý tip je mrknout se na Vinted-tam maminky prodávají celé sady výtvarných pomůcek, nejspíš protože kupují svým dětem každý rok nové. Taková sada pak vyjde na 200 Kč, což je cena jedněch pastelů.

Největší výdaje bývají boty na tělocvik. Decathlon to jistí, takže 2x tenisky po 1000 Kč. Jen nesmíte přihodit do košíku jiné blbiny ;-).

Školní batohy, pouzdra a jiné sáčky na tělocvik mají kluci z minulých ročníků a pokud by snad utrpěly újmu, koupíme po zvážení nové, ale minulý rok ve zdraví přežili. 

Oblečení často dostanu od kolegyň po jejich starších dětech, je moc hezké, značkové ( i puboši rostou rychle). Jen už narážím na preferenci vkusu u svých synů. což dříve nebývalo, takže hezké tričko často nechtějí, protože "není černé" nebo "je disko".

A teď k mým nákupům. Pro sebe opět NO BUY, svým způsobem :-). Jinak jsem utrácela dosti, protože jsem si při škole zřídila výtvarný kroužek, na který potřebuji milion pomůcek! Takže 16 sad pastelů, temper, vodovky, akrylové barvy, štětce, papíry, nůžky, lepidla, sady na linoryt a podobné lahůdky. NA druhou stranu jsem pro tento účel použila peníze, které jsem vybrala od dětí přímo na pomůcky.

K tomu jsem si pořídila embosovací stroj, který budu s dětmi používat na "suchou" jehlu z tetrapaku. Ten mi ale muž koupil k narozeninám. Hodný, že? :-) Prostě samé výtvarné radosti.

Návštěva u paní, co měla pomalovaný dům

 Vlastnoručně pomalované zdi obývaného domu (nemyslím grafitti) jsou svým způsobem neobvyklý fenomén. Nejznámějším představitelem tohoto hnutí je Josef Váchal, ale najdou se i jiní, často lidoví a “neumělí” tvůrci, kteří tvoří velmi svérázným rukopisem.

Chodím běhat kolem jednoho domu, který má sgrafitta na zdech v mysliveckém motivu- vše působí až středověkým stylem. Jednou, když jsem zase běžela kolem, jsem zahlédla stařenku na zahradě a nedalo mi to se nezeptat se, kdo je autorem této výzdoby. Paní se rozvykládala o bývalém majiteli domu (dříve kovárny), který pomaloval celý dům i zevnitř. Že prý tam ještě něco zůstalo a zve mě se podívat. Ukázala mi tento strop v předsíni, ostatní malby po celém domě prý zamalovali, protože se prý v tom nedalo žít. Na jednu stranu je chápu, protože když jsem byla v Portmoneu tak jsem opravdu zažívala pocity stísněnosti z tolika silných maleb kolem, které drtily mé smysly.

Tak jsem si alespoň vyfotila onu předsíň, než ji zase někdo jiný zamaluje. V té době jsem zrovna četla knihu "Muž který sázel borovici blatku" a myslím, že to nebyla náhoda! Ještě mám na cestě knihu "Jak jsem sbíral a poznával naivní umění", o které se A. Palán v knize zmiňuje. Mám velkou slabost pro tuhle "neumělou" a dětskou tvorbu, protože je opravdu čístá, jak by řekla filosofka Hogenová, z vlastního pramene nebo z něčeho, co člověka přesahuje (a může to být i svým způsobem šílenství). Líbí se mi zkrátka, že v tom není žádný kalkul...

A zde je konečně těch pár fotek z domku v Kozlovicích...:

Idealizovaná verze Hukvald? Vpravo dole Hukvaldský kostel, avšak hrad s kopcem působí monumentálně oproti realitě.

strom vrhající stín podporující ideál krásného letního dne

krásné detaily listů

Strakapoud namalován hlavou dolů

NO BUY srpen 2024 aneb co jsem si nekoupila?

 Mám za sebou další měsíc bez nákupů oblečení, knih a dalších věcí, které nepotřebuji, nebo se mi nerozbily. Co se týče oblečení, tak tam už jsem "vyléčená". Nemám vůbec takovou tu touhu si něco nového pořizovat, když se mi podařilo rozklíčovat princip toho, proč si lidé (nebo já) kupují oblečení "jen tak". Co se mám ráda tak, jak jsem, tak nemám spojený nákup (nového) oblečení s pocitem, že budu "lepší" (nebo celkově "jiná").

Mimochodem všichni nejspíš víme, jak taková výroba oblečení pro většinu řetězců probíhá, ale stojí za to si pustit tohle video a na vlastní oči si připomenout realitu.

Je pak vtipné sedět s kamarádkami nad džusem a poslouchat, jak by se mi určitě líbilo v Malaze, protože tam se skvěle nakupuje oblečení/kabelky/boty a pak se střídají v tom, co si která na dovolené koupila a nemít k tomu vlastně ani co říct, protože princip nenakupování většina lidí prostě nemá šanci pochopit a nebo si ho spojí se skrblictvím :-)

Nicméně jdeme k jádru věci, protože na mé troubě (kterou někdy používám i 3x denně) se vyskytla neopravitelná závada, spolu s rozbitým sklem a termostatem, tudíž jsem ji vyměnila za novou.

Taktéž jsem si potřebovala dokoupit nějaké olejové barvy, které došly/chyběly kvůli kurzu od Paula Foxtona, kterého se účastním. Některé pigmenty jsou opravdu drahé, takže výsledná částka byla - 2000 Kč, přičemž jsem si 2000 Kč vydělala prodejem obrazu. Takže je to vlastně šulnul.

V prosinci míříme do finále a mě stačí vzpomenout si na to, jak jsem si psala seznam pro "Ježíška" minulý rok a 90% věcí na něm už bylo vyprodaných/nesehnatelných. Až na to, že si teď dárkový seznam, nebo seznam "na potom" (až "budu moct nakupovat") nevedu, protože mě chuť po věcech zkrátka přešla. Jediné co mě drží je to silniční kolo :-D Tak si sem nějaký ten model nahodím, abych si mohla vizualizovat to, jak ho konečně vlastním.

Fandím kolu Focus a jelikož mi záleží i na vzhledu, tak se mi líbí černé nebo černo-červené

, ale brala bych cokoliv s Shimano Ultegra nebo 105 ;-) Líbí se mi i značka Trek...

Běh Palkovice-Kubánkov-Palkovice

 Tento těžký závod už jsem běžela jednou, v roce 2013, s časem 1:37. Jedná se o 17 km s převýšením kolem 320 m a to možná na prvních 8 kilometrech. Respektive prvních 5 km je mírně do kopce a pak začne velký stoupák až k vysílači Kubánkov. Většina z nás přechází v tomto místě do rychlé chůze a pokud někdo běžel, tak jsem neměla možnost ho vidět, protože mi utekl :-). Vraťme se ale ke startu, který začínal až v 17 hodin. Když pominu to, že nerada běhám večer, tak jsem svůj "výkon" spolehlivě zazdila tím, jsem si cca. 2 hodiny před během dala v práci dva pizza šneky o průměru 10 cm, přičemž do toho jsem už dva dny měla nějaké problémy se zažíváním. Prvních 6 km dělala střeva rodeo, k tomu se hlásili šneci v břiše. Zkrátka žádná hitparáda.

Kopec jsem vyšla, pak to bylo z kopce, tak jsem se donutila trochu zrychlit. Před sebou jsem neustále vnímala zelená záda ladné soupeřky. Ta ode mně byla sice velký kus (cca. 400 m), ale i tak se stala mým cílem. Chudák. Po 10 km jsem předehnala svou "nemesis" Míšu, která mi to už dvakrát v závodě natřela, a přiznám se, že mě to psychicky vzpružilo. Jak my běžci víme-je to v hlavě. Tenhle skalp mi dodal energii na zbývajících 7 km, přičemž poslední 2 km jsem už stahovala zelenou běžkyni, která evidentně byla v mé kategorii. Kilometr před koncem už jsem si řekla, že to vydržím i kdybych nechtěla, tak jsem jí suverénně a bez ohlížení předběhla a poslední kilák jsem nakopla tempem 4.30 (to pro jistotu).

Nakonec to "stačilo" jen na 5. místo, přičemž 3. a 4. soupeřka mi nandaly 2 minuty, které jsem možná ztratila tím podivným začátkem závodu.

Ve výsledku jsem velmi spokojená, protože běžet po Palkovických hůrkách při západu slunce se mi už dlouho nepoštěstilo a porazit své mladší já z r. 2013 o 4 minuty je prostě příjemný bonus.

Nejoblíbenější recepty ze švestek a nejlepší kynutý švestkový koláč

 Na internetu je spousta informací a receptů. A pod nimi spousta pochvalných či rozhořčených komentářů. A teď babo raď! Který recept na kynutý koláč se povede a bude nejchutnější? Mě se z těch všech osvědčil tento… Dělám ho tedy z dávky na jeden plech a těsto mám ráda tenké, cca. 0,5 cm.

 

Dalším oblíbeným švestkovým receptem jsou knedlíky z tvarohového těsta a bramborové placky tzv.na plech. Oblíbený “starý” recept babičky mého muže. 

Běh oborou 2024 vs. 2014

Závod Běh oborou mám v podstatě za humny a kolikrát si myslíte, že jsem tu trať běžela? Dvakrát. Tak jsem si říkala, že udělám takové srovnání jak mi to šlo v roce 2014 a jak v roce 2024.

 Běhala jsem v tu dobu asi stejně tak dlouho jako teď (2 roky), jen jsem nejezdila tolik na kole. Co se týče váhy, tak jsem tenkrát měla o 5 kg méně (62 kg vs. 67 kg), ale i méně svalů.

A teď se mrkneme na “výkon”. V roce 2014 jsem trať zaběhla za 55:01 (bylo z toho 3. místo) a v roce 2014 za 51:24 (bylo z toho 3.místo). Na to, jak jsem starší, tak jsem vážně spokojená s tím, že jsem předběhla své mladší já. Další věc je, že jsem běžela opět na pocit, takže jsem se vůbec nedívala na hodinky. Začínám si myslet, že mi to bezhodinkové běhání vlastně prospívá k výkonům, protože lidská psychika je labilnější (u některých jedinců 🤓) než si myslíme. Takže má teorie je taková, že mě sledování tempa/tepu vlastně deptá a vnáší mi do hlavy myšlenky, které by tam nemusely být. Tyhle myšlenky pak rozptylují výkon. Podobně je to ale i s mým dechem, a dechem běžců kolem, běhá se mi lépe s hudbou v uších, kdy raději vnímám tempo hudby a toho jak běžím, než zvuk dechu svůj a ostatních. Chápu že dech je důležitý (když běhám sama tak ho vnímám a dělám i dechová cvičení), ale v závodě mě to opět rozptyluje. Třeba se časem naučím s tím pracovat, neříkám že ne, ale teď to dělám tak, jak mi to sedí nejvíce.

Co se týče trati Mniší-Hukvaldy obora u lišky-Mniší, tak je hodně kopcovitá a těžká. Letos jsem konečně vše poctivě odběhala, protože v r. 2014 jsem i trochu do kopce chodila. V závěru jsem měla naplánovaný ten km seběhu co nejvíc narubat a jsem ráda, že mi vyšly síly. Nakonec jsem spokojená a to hodně, a není to jen bednou. Někdo nechápe proč závodím, ale já jsem ráda mezi lidmi co běhají a druhá věc je, že když běhám sama, tak jsem na sebe “hodná” a kdybych tuhle trať běžela jen tak, tak přecházím do chůze a flákám se. Pro mě to je zkrátka posunování a poznávání hranic. Vystavit se nějakému společnému zážitku a čekat, co to udělá…

2024, v oboře

2024, do kopce, ten chlápek 62 mi dělal osobního pacemakera

…říkám…KOPEC

3. místo 🥳

2014, jsem asi radši pózovala než závodila 😏

na obrátce u Lišky Bystroušky

2014, týmové triko Pepa team, už jsem z něj vyrostla 😁

Recenze: Merrell Vapor Glove 4 vs. 5

 Na barefoot boty Merrell jsem narazila náhodou, když je měli ve výprodeji za necelých 1200 Kč. Co na tom, že model byl v maskáčovém designu, měla jsem totiž už plné zuby předraženýchbarefoot bot. Ono u nich by nešlo ani tak o vysokou cenu, ale spíše o princip toho, že kvalita neodpovídá a pohodlí také ne (Belenka boty mi nesedí tvarem, jeden model Vivobarefoot mi dělal puchýř na patě a další se rozlepil hned jak mohl). Jediné boty co mi seděly cenou i kvalitou byly Aylla shoes, ale ty nenabízí sportovní model. Takže zpět k merelkám…

Boty přišly, byly super, pohodlné, ohebné, sice nehezké, ale zvykla jsem si. A to tak moc, že když se po 4 letech začaly rozpadat, hledala jsem ten stejný model (nebo v černé) za nejlépe stejnou cenu. Ale ouvej. Boty se musí inovovat, tudíž od té doby už jsou u modelu 7…každý model má samozřejmě jiný design, takže není jistota, že bude sedět stejně. A je to pravda.

Objednala jsem si tedy model 3, v plátěné verzi. Cena 1800 Kč. Přišly mi úzké boty, které jsem na vlastní náklady vrátila. Poté jsem dlouho procházela recenze a porovnáníjednotlivých modelů boty Merrell Vapor Glove 3-4-5-6-7, až jsem na bosonožce objevila černý model 5 za cenu 1300 Kč.

Boty mi přišly, nechala jsem si je a teď k recenzi a srovnání. Zkrátím to 😁Model 5 má oproti 4 menší velikost i šířku při velikosti 41. Oboje o cca. 4 mm, což je dost znát. Trochu povolil, ale mám je opravdu akorát ve srovnání s pohodlnější 4. Jazyk je zapuštěn do boty alá ponožka, takže se celá látka kroutí. Podrážka není tak měkká a ohebná jako u modelu 4. Stejně tak i struktura podrážky je jiná a občas do ní lezou kamínky. Z nižšího modelu jsem si také přendala placaté tkaničky, které drží lépe zavázané. To vše dohromady zní jako že mi model 5 nesedí. Opak je pravdou. Boty jsou pohodlné a fajn, oproti konkurenci jsou lepší a navíc za hezkou cenu. Jen model 4 byl jak šitý na mou nohu a proto mi bude chybět…

doslova prochozené boty (mají za sebou cca. 0,8- 1,2 miliónu kroků)

trochu odlepené

malá dírka, jinak nikde nic…ten materiál ze kterých jsou je super

staré vs. nové

zde je vidět odlišný tvar i šířka

starý model podrážky vs. nový

Recept na levné kynuté koláče/buchty z Polska s pudingem

 Na tento recept jsem narazila ve videu od polské Youtuberky Polish the kitchen a buchto-koláč se vážně skvěle vyvedly, proto je zařazuji do svých oblíbených receptů. Nejde o nic složitého, všechny ingredience jsou běžně dostupné a ve výsledku se jedná i o jeden z “úsporných” receptů, protože 1 ks koláčku vyjde na 5 Kč. Recept jsem trochu upravila, např. žmolenku (posypku) dělám z polohrubé mouky, paní z hladké a cukru moučky, což mi přijde, že pak tolik nekřupe 😅

Potřebujeme

Na “kvásek”

• 1/2 hrnku hladké mouky
• 1/2 hr. teplého mléka
• 1 sáček sušeného droždí nebo 42 g droždí čerstvého
• 2 lžíce cukru

Vše smícháme a necháme vzejít při pokojové teplotě, cca. 20 minut a smícháme s ostatními přísadami na těsto:

• 3 hr. hladké mouky
• 1/2 hrnku mléka
• 2 lžíce rozpuštěného másla nebo oleje
• 2 celá vejce
• 1 vanilkový cukr nebo vanilkové aroma
• 1/4 hrnku cukru krupice

Na posypku:

• 2/3 hrnku polohrubé mouky
• 1/3 hrnku cukru
• 60 g studeného másla

Náplň:

1 sáček vanilkového pudingu

2 lžíce cukru

500 ml mléka

1 vejce na potření před pečením, plněním a sypáním.

Vypracujeme hladké těsto v robotu a necháme kynout cca. 1 hod. Kynutí můžeme urychlit vložením do lehce nahřáté trouby, pak stačí i cca. 35 minut (těsto zdvojnásobí objem).

Mezitím si vyrobíme posypku a dáme ji do lednice.

Pak se vrhneme na náplň, uvaříme puding podle návodu a necháme vystydnout pod pokličkou. Mezitím z vykynutého těsta uděláme 16 kuliček a rozložíme je na velký plech (4x4 ks), necháme jim hodně místa. Lžící uděláme důlky a celé potřeme rozšlehaným vejcem. Plníme pudingem a necháme cca. 15 minut kynout. Pak sypeme drobenkou (těsně před pečením) a pečeme na horkovzduch na 180 stupňů do zlatých okrajů. To trvá přibližně 40 minut.Z koláčků se stanou takové hezké buchty a drobenka je hezky obalí.

Dobrou chuť!

Návštěva GVUO výstav Frešo/Bez tváře/Válová

 Na výstavy se snažím brát své syny 13 a 16 let. Zpočátku to vnímali jako nedobrovolnou činnost, ostatně vysvětlila jsem jim to tak, že jsme na výletě a každý chce vidět/zažít něco jiného a ostatní členové rodiny by se měli na chvíli přizpůsobit :-). Teď už mi přijde, že do galerie chodí ochotněji. Neprovádím tam žádnou galerijní pedagogiku, prostě je nechávám vnímat co vidí, jak to na ně působí a jestli se jim to, co vidí ne/líbí. Výstavy v GVUO je tentokrát zaujaly a byli rádi, že na ně šli. Ostatně mít legraci z některých děl Viktora Freša je také vnímání umění. O to víc mě překvapily i nějaké hlubší vhledy: “vidíš tu fotku? komunisti, hipízáci, první republika, moderní…to asi znamená nějaký vývoj skrz století…”, popř. komentování instalace obrazů:”tady je lavička na které sedíme a proti námi za námi jsou obrazy, na kterých někdo sedí”, až po prosté:”tyhle obrazy se mi líbí, jsou takové temné”…

Já jsem si výstavy užila, ostatně výstava českého dekonstruktivismu reality “bez tváře” byla plná mých oblíbených aktuálních autorů. Buchtelík, Jánská, Pitín…

Co se týče Válové, tak chápu onu čistou radost/hravost lité malby, ale vizuálně to pro mě přitažlivé není. To už jsem si víc užila poslech Janáčka v galerii a přitom pozorovat ostatní návštěvníky…

Na výstavě jsem nefotila, mobil zůstal v galerijní skříňce, tak ilustruji kopií z webu GVUO.

Jak ušetřit za knížky?

 Kdo čte hodně, tak ten to moc dobře zná. Nová kniha stojí téměř 400 Kč a když čtete jednu knihu týdně, tak se tento koníček dost prodraží. Někteří z nás knihy shánějí po knihovnách (mám průkazy do knihovny Hukvaldy, Kozlovice, Ostrava a propadlý do knihovny Frýdek-Místek).

Hodně knih se dá sehnat i z druhé ruky, hlavně teď, když se rozjely i modernější online antikvariáty nebo bazary jako trhknih či vinted. Co je pro mě ale ultimátní tip, je elektronické členství v msvk. Členství stojí 100 Kč na půl roku, což je pro mě výhra. Je tam hodně nových knih nebo knih, které sháním a většinou seženu. Jasně, papírová kniha to není a většina lidí nemá ráda čtení e-knih. Ale tady je třeba se zamyslet nad tím, co je vaším cílem? Já jsem si zpočátku čtení eknih také příliš neužívala, ale pak jsem si zvykla a vůbec mi to nevadí. Naopak v tom vidím řadu výhod:

1. rychlá dostupnost (když přečtu knihu, např. na dovolené, tak si stáhnu hned další)
2. je to levné
3. mohu číst na mobilu i tabletu
4. nemusím řešit přetékající knihovnu 😆😇 a kam dát nové knihy
5. knihy se nedají prodloužit, takže se neflákám a čtu…

Tady je seznam mnou přečtených knih v červenci, nejvíc se mi líbil Náčelník a Muž, který sází borovici blatku.

NO BUY červenec 2024 aneb co jsem si ne/nakoupila

 Když jsem byla na dovolené na Thasosu, tak tam byla spousta lákadel. Stříbrné šperky, umělecky zpracované, jaké jsem u nás neviděla. Věci (pouzdro na tužky a pastelky) s motivem oka (můj oblíbený motiv). Černé dlouhé šaty s renesančním motivem květin. Ručně vyráběné kožené sandále za směsnou cenu (15-25 euro). Hedvábné ethno věci, halenky, šaty a komplety. Lněné košile a oblečení. Byla jsem nalomená, ale nic jsem si nekoupila 🥳 A nic z toho mi teď nechybí.

Ještě se mi šíleně líbily kraťasy z Tchibo, které mají i boční kapsu na telefon (u běhu poslouchám podcasty/hudbu). Já už sice dvoje z Tchibo mám, ale mají tak hloupou barvu, že když se u běhu zpotím, tak to vypadá, že jsem nestihla doběhnout ☺️😇 Takže tyhle strakaté by to i zamaskovaly… Ale nekoupila jsem a dávám si je na seznam přání.

moje poč*rané kraťasy 😂

Jinak občas se podívám na “nákupní” nebo “dárkový” seznam (aka wishlist) a z pohledu na to, co jsem v si v minulosti přála, kroutím hlavou 😅 Většinu z toho jsem navíc zapomněla, že jsem si vůbec přála, další část mi přijde jako vyložená hloupost…jediné co mě už přes rok drží je koupě silničního kola. Také se mi občas stává, že to, co jsem si přála je už vyprodáno, ale mě tove výsledku vlastně nevadí a přijímám totak, jak to je.

Na druhou stranu jsem si přeci jen něco koupila, ale je to vyjmuto z NO BUY, protože jsem nahradila prochozené boty, na které plánuji udělat recenzi. Dlouho jsem totiž měla problém s tím, že mé oblíbené boty se už nevyrábí a bála jsem se novějšího modelu, který vypadá docela jinak a nevěděla jsem, jak tuhle “šlamastiku” vyřešit. Protože já mám s botami velké problémy. Málokteré mi sedí a tím, že hodně chodím, běhám a jezdím na kole, tak je pro mě pohodlná obuv hodně důležitá. Zároveň už přes 10 let jedu v bosobotách, ale právě ne vždy mi sedí i tento typ obuvi, byť od stejného výrobce. Dlouho jsem měla pár modelů od Vivobarefoot (nazouváky a tenisky), ale když jsem je prochodila, tak mi nové modely neseděly a dřely mě atp. Což u bot za 4000 Kč nechceš! Další věc byla i to, jak se z Vivobarefoot stal mainstream, vysoké ceny…přitom je spousta českých firem, které bych chtěla podpořit. Jenže od nich mi jejich boty (snad jen kromě Ayalla) neseděly. Navíc jsem hledala sportovní obuv. Nakonec byly kdysi ve slevě již moje zmíněné Merrell Vapor Glove 4 a ty jsem za 1200 Kč koupila, i když neměly “ideální” univerzální černou barvu. Nakonec jsem tedy koupila model 5, v černé barvě, protože byl ve slevě za 1400 Kč, z čehož 1000 Kč mi proplatila pojišťovna v akci Krok pro zdraví (ano, už mám na kontě tento rok přes 3.000.000 kroků).

doslova bosoboty 🙂 prochozené za 6 let

staré versus nové