Jarda už od září všechny ukecával na týmovou štafetu v Havířově. Pořád do nás cosik hustil o běhu 2 km a termínu 7.7. 2024. Když už to jeho ukecávání začalo být neúnosné, tak jsem si řekla, že se budu mít největší klid tím, že mu přislíbím účast. A od té doby jsem měla pokoj a v duchu se vysmívala ostatním, které neúnavně na tuto štafetu ukecával. Rozuměj- většina z nás dospěláků atleťáků takové krátké tratě neběhá a když už, tak se kvůli tomu nekodrcá až do Havířova. Nicméně zázrak se stal a když v sobotu kamaárdi na běhu začali probírat tuto štafetu, tak mi došlo, že jsem před půl rokem přislíbila účast a měla bych zjistit, zda se semnou vůbec počítá. A počítalo.
V neděli jsem zaparkovala v hezké části Havířova, na malé Jamajce, kde byl park, workoutové hřiště a opravdická kopie jamajského baru. Všude kolem už pobíhali nabušení běžci a jejich týmy. Někteří se netajili tím, že cílí na vítězství a přizvali si věkem mladou, ale zkušenostmi nabytou mládež z atletiky.
My jsme se sešli v obsazení: Jarda, Ivka, Martin, Lidka, Adam, Rosťa, Dan a já. V týmu musely být tři ženy a jeden účastník nad 65 let. Jen LGBT, asijské a černošské kvóty do běhu ještě nedorazily, tak třeba příště ;-). Na druhou stranu někteří z nás běželi tak rychle, že by se těch afrických běžců možná i udrželi.
Atmosféra závodu mě tak pohltila, až jsem zapomněla na to, jaká mi přišla blbost jet sem jen kvůli 2 km a fandila jsem celému týmu. O to víc mě mrzelo, že jsme nakonec skončili čtvrtí, což byla velká škoda, ale konkurence byla silná a i tak jsem na nás hrdá, protože jsem viděla, jak do toho každý dal co mohl.
Vůbec se nebráním příští rok opáčku ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář ♥️